Ve dnech 10. - 15. 6. 2013 se česká reprezentace dobrovolných hasičů zúčastnila druhého světového šampionátu mládežnických týmů v disciplínách požárního sportu, které se konalo v ruské Jaroslavli. Desítka závodníků pod vedením trenérského tria Zdeněk Prodělal, Miroslav Pěkný a Václav Mikyska se ukázala ve skvělém světle a dokázala přivézt hned několik cenných kovů.

Samozřejmě, tam jsou četné věci musíte mít na paměti o léčivých přípravcích. Můžete si koupit drogy z pohodlí své kanceláře. Co mohou zákazníci nakupovat na webu? Za posledních deset let se sortiment můžete získat na webu je skutečně široká. Některé léky se obvykle používají k léčbě různými typy bakteriálních infekcí, jako je zápal plic a infekcí hrdla. Rozhodně to není všechno. Už jste někdy slyšeli o co koupit Genericky Cialis? Je to účinná látka Sildenafil.

V noci z osmého na devátého června hrstka statečných odcestovala přímým vlakovým spojem Praha – Moskva reprezentovat Českou republiku na Mistrovství světa juniorů do 23 let do Jaroslavli. Cesta to byla věru nekonečná a každý si dlouhé chvíle krátil po svém. Někdo sledoval film na svém notebooku, někdo si četl knížku, někdo již kompletoval seznam věcí, které zapomněl, ale všichni především přemýšleli a diskutovali nad tím, jak se nám asi bude dařit dva tisíce kilimetrů od domova a zda-li nám to po příjezdu zpátky na krku zacinká. První zatěžkávací zkouška nás čekala na moskevském nádraží, odkud jsme se se všemi věcmi včetně žebříků, rozdělovačů s hadicemi a maserským stolem museli přesunout k autobusu, který nám náš průvodce Jevgenij nechal přistavit skoro půl kilometru daleko. Ten už nás pak dovezl přímo k hotelu Kotorosl v Jaroslavli – to už bylo pondělní odpoledne 10. 6. Po únavné cestě jsme nestihli více než si vyměnit peníze za rubly, vytipovat si místní obchody s potravinami a najít McDonald’s.

Úterní dopoledne se již neslo ve sportovním duchu. Na snídani a při trénincích máme první možnost se setkat s našimi soupeři z Ruska, Běloruska, Kazachstánu, Lotyšska a Bulharska.  V čele fotbalového stadionu FC Schinnik se tyčí krásná pódiová čtyřvěž a každý z kluků už netrpělivě čeká, až si ji bude moci vyzkoušet na vlastní pěst. První krůčky po místním tartanu nevěstí nic dobrého. Povrch je velmi tvrdý, nerovný a záplatovaný. Byl by v tom ale čert, aby si s tím český tým nedokázal poradit a tak po rozvičení už jde slyšet první cvakání rozdělovačů  a duté rány žebříků dopadajících na hranu domečků. Dostáváme našich patnáct minut na stometrové dráze s překážkami, kde se nerovnost podloží projevuje zejména na kladinách. Už teď víme, že udržet balanc bude klíčové. Další čtvrthodinku jsme strávili u královské disciplíny. Především se ladí práce s ruskými savicemi a košem. Kluci z předu si zkouší postavit základnu. Některé dodané hadice jsou textilní a některé pryžové. Ukazuje se, že kromě váhy, to nijak strategii roztáhnutí hadicového vedení nemění. Nevýhodou pro nás Čechy je, že jako jediní děláme tzv. nabíračku a rusové nám k tréninku nedodali vodu. Dalším mínusem do samotného závodu je rozdíl mezi tréninkovým a závodním podložím. Zatímco trénink probíhá na tartanu, závod se odehraje na umělé trávě. Poslední tréninkový úsek máme na věži. Podium je nesmírně rychlé a věž je perfektně připravena. Klukům se na trénincích daří a dostáváme chuť závodit. Podrželi nás i žebříky, které jsme kvůli přepravě měli rozpůlené a sestavené až na místě. Po obědě jsme vyrazili na komentovanou prohlídku města. Viděli jsme asi milion kostelů zasvěcených Jaroslavu Moudrému, který město nechal vystavět. Večer jsme se jeli podívat na místo, které se bude asi navždy spojovat s městem Jaroslavl, na místo, kde se zřítilo letadlo s týmem hokejového týmu Lokomotiv Jaroslavl. Uctili jsme památku nejen našich reprezentantů. Nepřeji nikomu zažít negativní atmosféru, jaká panovala v místě události.

Středa - první závodní den. Ve výstupu na věž zahajuje naše klání Radek Šuba. Tomu se v prvém pokusu nepodařil zápich a dolezl v čase 19,65s. Tento čas však vylepšil v druhém pokusu na 16,15s. Druhým závodníkem v pořadí je Michal Bulín. Ten pro tým zapracoval na výbornou, když svůj čas z prvního pokusu 16,28s dokázal ještě stáhnout na konečných 15,80s. Další na start nastupuje Petr Vaculín. Ten po velmi jistém pokusu 16,69s stlačil v druhém rozběhu čas pod šestnáct sekund na konečných 15,94s. Čtyřku v našem družstvu hájil Stanislav Paulíček. Ten po krásně rozlezeném pokusu prošlápl v posledním patře, nicméně sedmnáctku z prvního pokusu dokázal upravit na konečných 16,31s.  Obrovským překvapením byl pátý nastupující Jakub Zajan. Již v prvním pokusu si dokázal posunout osobní rekord na hodnotu 15,94s a v druhém se Kuba kousl a došlápl v čase 15,42s, což znamenalo druhý nejlepší pokus z Čechů. Šestému nasazenému Josefu Mládkovi nesedl ani jeden zápich a lepší z pokusů 17,21s byl hluboko pod jeho možnosti. Adam Hrbáč jako věžař specialista potvrdil svoji roli dokonale, když vylezl do čtvrtého podlaží cvičné věže nejprve za 15,72s a zdravě nabuzený se časomíra v druhém pokusu zastavila na 15,35s, nejlepším čase závodníků České republiky. V posledním rozběhu měřil své síly David Dopirák. Ten neudržel nervy na uzdě a zklamaný z obou pokusů si odnesl čas 15,85s. Týmově jsme brali očekávané čtvrté místo za bezkonkurečními Rusy následovanými Bělorusy a Kazachstánem. Za námi pak skončili Lotyši a Bulhaři. Odpoledne nás ještě čekal nástup, který byl doplněn bohatým kulturním programem. Pak už nezbývalo, než se zdravě nabudit na čtrteční den, kdy už měla česká trikolora promlouvat do předních pozic.

Čtvrtek – stovky a štafety. V druhé individuální disciplíně – běh na 100m s překážkami – jsme plni ambicí už jen kvůli trojnásobnému triumfu z minulého roku. Za nás opět rozbíhá Radek Šuba, ten zajistí za 16,73s a v druhém pokusu se mu nepodařilo zapojit rozdělovač. Michal Bulín si vybral svojí dávku smůly, když se mu v prvním pokusu po proběhnutí cíle rozpojil rozdělovač a v druhém jej netrefil ideálně. Týmově se zachoval Petr Vaculín. Ten první pokus 17,23s dokázal vylepšit na skvělých 16,89s. Stanislav Paulíček se v obou pokusech bravurně popral s rozdělovačem a zapsal tak další šestnáctku – 16,76s. Ve stovkách se na šampionátu poprvé představil  František Kunovský, do té doby úřadující Mistr světa. Hned v prvním pokusu potvrdil svojí formu časem 16,69s, bohužel se mu však nepodařilo v druhém pokusu čas ještě stáhnout a už bylo jasné, že se senzace z minulého roku opakovat nebude. Josefu Mládkovi sebral pouze spojky pravé hadice, ta se naštěstí nedostala do konstrukce kladiny a tak mohl Pepson zajistit pro tým časem 16,73s. V druhém pokusu zakopl na hraně bariéry. Po pádu a opět nesebraného celého kotouče však dokázal ještě zaběhnout čas 17,01s. Předposlední dostal slovo kapitán Vojtěch Vavrečka, druhý ze smolařů disciplíny. Ten nejprve utrpěl pád z kladiny, namohl si kotník a v druhém pokusu netrefil rozdělovač. Želízkem v ohni byl pak poslední nasazený David Dopirák. Nejprve zaběhl čas pro tým 16,45s a v druhém potvrdil svou formu z počátku sezóny a podařilo se mu protnout paprsek časomíry v čase 16,00, což znamenalo třetí místo a postup do semifinálových rozběhů. Tam si David pohlídal postup do finále časem 16,28s a všichni netrpělivě čekali, jestli se na závěrečném vyhlášení rozezní i česká hymna a udrží se titul v naší zemi. Finálový rozběh s dvěma Bělorusy, jedním Rusem a jedním Čechem byl po sebrání hadic velmi vyrovnaný. David však hned na druhém kroku na kladině šlápl téměř mimo a musel z kladiny seskočit bez seběhu, což způsobilu uvolnění proudnice z opasku. Naštěstí však udržel chladnou hlavu, pojistil si práci na rozdělovači a po tom, co se mu podařilo chytit proudnici, zapojit a zafinišovat, se na světelné tabuli objevil čas 18,05s. Jak se dařilo ostatním závodníkům? Rus ve druhé dráze těsně před cílem potratil proudnici a půlspojku, Bělorus ve třetí dráze zakončil v čase 16,19s a stal se tak Mistrem světa a Bělorus ve čtvrté dráze neměl zapojený rozdělovač. David tedy nakonec bral celkové stříbro a tím zajistil první medaili pro ČR. V hodnocení družstev pak bralo první místo Bělorusko následováno Ruskem, ČR, Kazachstánem, Lotyšskem a Běloruskem. Nutnou dodat, že za Rusy jsme zaostali o pouhých 0,42s.

První štafetu rozbíhá David Dopirák a po překonání domečku předává Frantovi Kunovskému. Ten při překonání bariéry zavadí o hranu a po hlavě dopadá na tartanovou dráhu jak široký tak dlouhý. Zatrnulo nám a celý stadion ztichl. Franta se však v mžiku zvedá a předává Radku Šubovi na třetím úseku, kde však padá z kladiny. Zapojení rozdělovače probíhá bez problémů a proudnice se dostává k Petrovi Vaculínovi, který zkrotí plameny a protíná časomíru v čase 60:60s. Při kontrole platnosti pokusu nad hlavou rozhodčího u kladiny plápolá červený praporek. Radkovi se nepodařilo doskočit za čáru a to znamená, že nemáme započtený čas a druhá štafeta se dostává pod tlak. Frantu po pádu odvedli do sanitky a my netrpělivě čekáme, jestli je v pořádku. Po dlouhé době konečně vidíme, že vychází po svých. Nic vážného se naštěstí nestalo, ale naražený bok, ruka a vyklající se zub znamenají znemožnění dalšího startu druhý den. Kvůli zranění ze stovek musel Vojtu Vavrečku na třetím úseku nahradit Standa Paulíček. S domečkem si bez problémů poradí Josef Mládek a předává štafetu Kubovi Zajanovi, který  s proudnicí dobíhá až ke Standovi. Nahrazení kapitána plní Standa na jedničku a může tak vyslat Michala Bulína na posledních sto metrů. Po dávce prášku mizí plameny nad kádí a po strhujícím finiši se čas zastaví na hodnotě 60,48s. Disciplínu vedou Bělorusové s časem 56,80s před Rusy (57,97s), třetí pozice patří druhé kazachstánské štafetě (59,21s) a my si držíme čtyřku. Netrpělivě čekáme na čas Kazachstánu, který opakuje svůj pokus. Pokud by se dostala před dvě vedoucí štafety, znamenalo by to pro nás velmi těžkou výchozí situaci do poslední královské disciplíny. S ohryzanými prsty sledujeme jak protíná hasič Kazachstánu časomíru. Naštěstí svůj čas nezlepšil. Před poslední disciplínou je tedy stav takový:  Bělorusko 4, Rusko 5, Kazachstán 10, Česká republika 11, Lotyšsko 15, Bulharsko 18. Pro nás to znamená, že na celkové první a druhé místo už nedosáhneme a nás se týká třetí, čtvté, nebo páté umístění.  Pokud porazíme Kazachy v útoku a Lotyši tuto disciplínu nevyhrají, bereme celkový bronz.

Pátek – požární útok a záverečné vyhodnocení.  Do poslední disciplíny nastupujeme velmi sebevědomí. Na soustředěních se nám dařilo, útoky umíme a každý pomýšlí na stupínek nejvyšší. Zraněného Frantu nahrazuje na levém proudu univerzál Standa Paulíček – jak se ukázalo nahrádník jako on byl pro mistrovství klíčový. Druhý terč plní Radek Šuba. Práci na rozdělovači zastává Petr Vaculín. Béčka roztahuje Michal Bulín. Práci vzadu zastává na koši Josef Mládek, nalívá Adam Hrbáč a stroj obsluhuje David Dopirák. Naší výhodou je, že startujeme v posledním rozběhu, takže budeme vědět výsledky našich soupeřů. Před prvním startem nejsou výsledky soupeřu nijak slavné. Nejlepšími jsou Bělorusové s časem 29,04s. Respekt před českými útoky dokazoval i hlouček s telefony a kamerami okolo našeho postu před samotným startem. Rozbíháme první pokus. Pepson na koši s Adamem odvádí perfektní práci. Drobný zádrhel je při nalévání, Davidovi se nepodaří hodit savici tak, aby byla spojka v ideální pozici. Nicméně během chvilky už míří voda k proudařům. Zkušený Radek naplní terč v čase 27,82s a u Standy je vidět, že tento post netrénoval a zpočátku se s proudem pere. Výsledný čas je nakonec 29,51s. Snažíme se vychytat všechny chybičky, abychom v druhém pokusu vylepšili. Ještě než se dostane na nás, seskupíme se u pokusu družstva Kazachů a chytneme se ve stylu Nagano 1998. Pokud nestlačí čas pod ten náš, znamená to pro nás celkové třetí místo. Start. Zadek Kazachů nevypadá nijak slavně a tušíme, že to už proudaři nedoženou. Jejich čas se zastaví na 37,15s a to znamená, že jsme druzí vícemistři světa! Do druhého pokusu máme tedy čistou hlavu a naší motivací je přívézt alespoň jedno zlato. Musíme porazit ruský útok (27,80s). Rozbíháme se a Pepsonovi se bohužel daří napojit koš až těsně před kádí a savice se v ní zkroutí na opačnou stranu. Není ideálně nabraná voda a dlouho trvá, než se spojí celé sací vedení. Navíc stroj má problém vodu vzít a už je nám jasné, že se senzace konat nebude. Druhým pokusem jsme nevylepšili a tak berem “pouhý“ bronz. Nálada po útoku je na nule. Všichni si přáli slyšet na vyhlášení alespoň jednou českou hymnu. Za nějaký čas si však každý začne uvědomovat, že jsme pořád třetí nejlepší na světě a večer na vyhlášení už každý hýří radostí. Celkové pořadí tedy bylo: Rusko, Bělorusko, ČR, Kazachstán, Lotyško, Bulharsko.

Z Ruska jsme tedy přivezli bronz za požární útok a celkové umístění, a jako třešničku na dortu pak stříbro ze stovek.  Ukázalo se, že náš tým funguje skvěle a je perfektně připraven se v červenci poprat o přední umístění nejprve na mezinárodním mistrovství Polska a pak i na hasičské olympiádě CTIF ve Francii.

David Dopirák